Island, den 1, 2
Naše cesta započala v den celosvětového výpadku počítačů, takže trochu nervy, zda vůbec odletíme. Měly jsme štěstí a v jednu ráno jsme přistály na Islandu... bohužel ne tak naše taška se stany, jídlem a dalšími zbytečnostmi.
První noc tak byla pod širákem, dobíjely jsme z vánoční výzdoby... :) 

Dopoledne to nejdůležitější dokoupeno a vyrazily jsme objevovat krásy tohoto ostrova, taška nás buď dožene, nebo taky ne:) Začínáme v oblasti kolem jezera Mývatn.

Geitafossda – náš první vodopád, voda řeky Skjálfandafljót padá z výšky 12 metrů na šířku 30 metrů.

Dimmuborgir – skládá se z rozličných vulkanických jeskyní a skalních útvarů, připomínajících zřícenou starověkou pevnost nebo trolí vesničku.

Skútustaðagígar – pseudo krátery známé jako kužely bez kořenů nebo krátery bez kořenů, protože nemají konec.

Námafjall – aktivní sopka, patřící do vulkanického systému Krafla, nachází se zde množství fumarol, solfatar a bahenních bazénků s bahenními sopkami. Vyběhla jsem si na vrchol a ulovila první kopec a v Horobraní letošní prvovýstup!

Island, den 3
Naše jedno zavazadlo si zatím jede vlastní trip a my pokračujeme s mnoha zastávkami a procházkami na východní pobřeží do města Egilsstaðir. Den končíme návštěvou geotermálních lázní, kde oslavíme i Hanky narozeniny, kolem půlnoci konečně stavíme stan a těšíme se na zítra.

Hverfjall – sopečný kráter, který vznikl před cca 2500 lety během jedné erupce trvající několik dní, má kruhový tvar a vypíná se do výšky 463 m, na šířku měří přibližně 1 km. Po obvodu kráteru vede cesta s krásnými výhledy a světe div se, je to vrchol v Horobraní.

Grjótagjá – lávová jeskyně s termálním pramenem, do sedmdesátých let 20. století byla populárním místem pro koupání. Během erupcí mezi lety 1975 a 1984 vzrostla teplota vody v jeskyni na více než 50 °C.

Vítí – česky Peklo je kráter u sopky Krafla, je sopečného původu a zatopený akvamarínovou vodou.

Dettifoss – je pokládán za nejmohutnější vodopád v Evropě, je široký 100 metrů s převýšením 44 m.

Selfoss – je 11 metrů vysoký, velmi členitý vodopád na řece Jökulsá á Fjöllum a je prvním z vodopádového tria Selfoss – Dettifoss – Hafragilsfoss.

Vök – geotermální lázně s plovoucími nekonečnými bazény na břehu jezera Urriðavatn, vyzkoušely jsme lázně i jezero :)

Island, den 4
Den kdy za námi doputovala taška, po těch třech dnech bez ní zjišťujeme, že mimo výpravových triček už z ní vlastně nic nepotřebujeme.
V plánu byl dlouhý přejezd na jih ostrova do Viku s kocháním cestou a zastávkami, kde se nám bude líbit.
Naplánovaný byl jediný cíl – ledovcové jezero Jökulsárlón. Bylo to ÚŽASNÉ, byly jsme ohromené a dojaté. Někde snad je zdokumentováno i několik tuleňů.

Island, den 5
Začal na ◇, nabourali nám auto, takže trochu trabl a zdržení, ale všichni ok, odnesly to jen plechy.
Na dnešek jsem se moc těšila, když jsme chystaly itinerář, tak si každá řekla jedno přání, co chce vidět a dnes bylo moje.

Vyrazily jsme na poloostrov Dyrhólaey, hnízdiště papuchalků a strávily tu hooodně času jejich pozorováním. Bylo to neuvěřitelné, jsou jich tu tisíce, přistávají takřka na dosah a lidí si nevšímají. Bylo to dojemný i slzička byla, prostě splněný sen, který byl korunován tím, že je to i vrchol v Horobraní.

Pak začalo pršet, takže vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss byly s vodou ze všech stran.

Další naše cesta vede do vnitrozemí do hor, protože déšť a vítr sílí, hledáme rychle nějaké místo, kde bychom přespaly. Azyl nacházíme v kempu ve Flúðiru, je to tu sice trochu partyzánské, ale je tu wc, sprcha a stan se stoly, takže konečně i oslavíme Hely narozeniny. Co bude zítra se teprve uvidí.

Island, den 6
Den, kdy se nám chtělo zvolat hokejové Vítej zlatý hattricku! My z těch prů*erů snad nevylezeme . Ale popořádku. Ráno jsme se ve Flúðiru probudily do deště, který trval celou noc. Vzhledem k tomu, že jsme tu objevily termály Secret Lagoon, volba byla jasná, jdeme se vyhřát a zrelaxovat, zasloužíme si to.

V lázních jsme byly celé dopoledne a odpoledne jsme vyrazily na Hanky přání, do vnitrozemí do duhových hor Landmannalaugar.
Cesta vedla nádhernou přírodou, střídaly se pláně a hory, černá se zelenou, na některých vrcholcích ležel sníh. Silnice byla krásná, až na posledních třicet km se změnila v šotolinovou cestu s mnoha ostrými kameny, výmoly a hrby. Cestovní rychlost byla max 20 km, a tak jsme se skoro po hodině jízdy tímto tankodromem rozhodly zastavit na pauzu u jezera Hnausapollur.
Když jsme vystoupily, tak jsme zjistily, že máme totálně kaput pravou zadní pneumatiku. Takže vystěhovat kufr a nějak se popasovat s rezervou. Já bych byla úplně marná, kolo jsem měnila naposledy v autoškole na Favoritu, a to už je snad sto let. Naštěstí máme Helu a ta je superžena, takže kolo bylo přehozené raz dva.

Protože bych u toho nebyla k ničemu, vyběhla jsem si zatím na kopec Hnausar (758 m), který se tyčil nad jezerem. Další splněný sen, tentokrát horobranický, být na vrcholu a logovat jako první horobraník vůbec – nazvala jsem si to pracovně superprvovýstup 😊. Když jsem sešla k autu, vše už bylo připraveno na další cestu. Holky jsou borky. Rozhodly jsme se, že pokračovat na rezervě až do duhovek by byl zbytečný risk a bohatě bude stačit jako adrenalin těch dvacet kiláku zpět na asfalt.
Protože ve vnitrozemí moc možností na přespání není, tak jsme se rozhodly pro návrat až do Flúðiru, odkud jsme vyjely.
Tak snad to bylo to pověstné "do třetice' a máme vybráno.

Island, den 7
Za deště balíme a valíme do Reykjavíku hledat pneuservis. V žádném správnou gumu nemají, takže jsme se rozhodly dojet to na rezervě. Přibrzdíme na rychlou zastávku u vodárny Perlan, která vrcholkem a bylo třeba jej odlovit a mizíme z Reykjavíku zase do přírody.

Pneumatika nás trochu omezuje, nemůžeme sjíždět z asfaltových silnic, ale tady se nedá šlápnout vedle.

Cestou zastavujeme u vodopádu Glanni, který je na jedné z nejvýznamnějších lososích řek na Islandu (Norðurá). Pozorujeme, jak skáčou do vodopádu a je nám fajn.

Další zastávka je u ‎kráteru Grabrok, který se tyčí 173 metrů nad zemí a je snadno dostupný po dřevěném chodníčku. Z vrcholu je neuvěřitelný výhled na krajinu Borgarfjordur a okolní hory. Grabrok patří do vulkanického systému Ljosufjoll a rozkládá se na 90 km, je jedním z nejdelších sopečných systémů na Islandu a je to zároveň můj poslední islandský horobranický úlovek.

Oběd řešíme piknikem na terase zkrachovalého bistra. Pro nocování volíme městečko Blönduós, které si pracovně přejmenujeme na Blondýnov. Konečně se nám vyčasilo, je devět večer a začíná zlatá hodinka, takže místo večeře jen rychle stavíme stan a vyrážíme na ostrov Hrútey í Blöndu, který je uprostřed města a je národním přírodním parkem. Večeříme pod širým nebem za nádherného západu Slunce.

Island, den 8, 9
Probouzíme se v "Blondýnově" (Blönduós) po poměrně mrazivé noci... jak jinak než do deště. Největší překvapení nás ale teprve čeká, na čelním skle je půl metru dlouhá prasklina, to nevymyslíš. Už se tomu jen smějeme a černý humor má velké pole působnosti.
Poslední den je před námi, úkol je jasný, dovézt auto bez další újmy a ten poslední den si užít.

Cestou do Akureyri zastavujeme u nádherného trávníkového kostela Víðimýrarkirkja z roku 1834. Po příjezdu do Akureyri si projdeme staré město, které je krásně barevné.

Závěr dne a celé výpravy jsme se rozhodly strávit v krásných termálních lázních Forest Lagoon poblíž letiště, kde vydržíme až do devíti večer. Pak už jen poslední vaření a po půlnoci se vydáváme na cestu domů.
Island je fascinující ostrov, viděly jsme spoustu nádherných míst, užily hooodně legrace a zážitků máme, jak kdybychom tu byly měsíc.
24/7 v extrémních podmínkách lidi prověří a můžu říct, že my jsme sakra dobrá skupina.