• Červen se mi nějak nedařilo navštěvovat kopce. K 24.6 jsem měl zapsaný jen jeden vrchol a to do Srdíčkové výzvy, jenže letos jsem se rozhodl, že oproti loňsku Vytrvalce udělám na 20 tak jsem musel vymyslet nějaký extra plán. Většinu nápadů mívám v práci, mám tam hodně času na chození prstem po mapě😁. Během jedné takové návštěvy jsem se tak nějak zakoukal do své rodné země a hele! Poláci nechodí? Objevil jsem spoustu modrých ikonek a docela blízko sebe.

  • Nadešel den D, který už od začátku nějak rušil mé představy. Než jsem naložil kolo do auta musel jsem ještě jednou zalepit defekt, protože se mi to "včera" nějak nepovedlo. Nakonec hodinové opožděni přišlo vhod, protože jsem se rozhodl koupit cestou novou duší kdyby náhodou mé vulkanizační dovedností opět zklamaly.
  • Nějakých 120km jsem ujel asi za necelou hodinku a půl. Vůbec mě nenapadlo, že bych někomu mohl překážet na parkovišti u kostela🤭 v Orzesze Jaśkowice. Počasí ideální kolem 25 stupňů a asi dvě minuty před 11 hodinou vyrážím k prvnimu cíli, který mi není vůbec známý i přesto, že moje poslední bydliště v PL bylo odsud necelých 30 km, ale to proto, že nebylo Horobraní.
  • Trasa celého dne se střídala mezí městem a zpevněnymi lesními cestami. Jako bych se vratil v čase do mých mladých let, kdy jsem projel na kole snad všechny cesty a cestičky kolem svého bydliště. Lesů je tady opravdu spousta a terénní jízda mě bavila už od mládí. 

K prvnímu vrcholu Góra św. Wawrzyńca (357 m) jsem měl pouhých 5 km. Vlastně samotný vrchol jsem ani nenašel, je to nejspíš jen nějaký bod v lese, kde nebude ani tabulka s názvem. Bylo to vlastně jen pár metrů od hlavní cesty mezí Orzeszem a Łaziska Górne, tak jsem prostě pípnul a vrátil se na cestu.

Po přejetí dalších 5 km dorazil jsem k druhému vrcholu Hałda Skalny (389 m) bylo mi jasné, že za darmo ty modrásky nebudou. Cesta k němu a i jiným vrcholům na pohodu, jednou mirně do kopce pák zase pěkně dolu. Občas ty táhlé silniční stoupáky davaly zabrat ale zvladal jsem to. Tady jsem si řekl, že ani náhodou nebudu tahat to kolo do toho kopce.

Vedle šutrové cesty se nacházel menší lesík nebo spíš břízové křoví tak jsem se tam nějak do té houšti dostal a zajistil kolo proti odcizení.K vrcholu pouhých 300 metrů pořádného stoupání, ale sandály Martes se hodí jak na kolo tak do terénu tak to zvládnu levou zadní.

Nebylo to úplně snadné ale vrchol dobyty

  • Ta vlajka za mnou znamená můj původ😍

  • ale pozor! Nedělejte příliš rychlé závěry😉, a koukněte na ní pořádně

Že nejsem úplně normální (to abych neřekl, že jsem deb.l) jsem zjistil až pák, když jsem zahlédl cyklistu

  • Prostě když jsem viděl před sebou to stoupání tak mě to překvapilo, že jsem se vůbec nehádal s apkou mapy.cz když řekla: Jste v cíli. TVL! z druhé strany tam prý vedla normální cesta. Jenže co?! Já musím zpět ke kolu, že! Jěště, že ty výhledy stálý za to. Vidíte na fotce výše ten červeno bílý komín? Před 30 lety jsem uvnitř dělal elektrickou instalaci. Ma 200 metrů. Už tehdy z té výšky jsem obdivoval ty výhledy do dálky. Ano, měli jsme příležitost vyjít až na samotnou "střechu".
  • Vůbec mě tehdy nenapadlo, že se tady vrátím a budu na to koukat z jiné strany. Myslím, že právě z tohoto kopce, kde teď stojím se pořád lehce kouřilo. 
  • Opačným směrem je vidět další vrchol pro dnešek.

Slezl jsem úspěšně dolu, uvolnil kolo, nastrkal věcí z kapes do kapes na kole: mobily, garmina, peněženku, klíče...❗Měl jsem dva poutka: jedno ke kolu a domu a druhé dálkáč do HoroPriuse. Kapsy prohlédané asi 10x... Zmizely❗Mě asi postihne mrtvice. Já říkal, že dnešek nezačal uplně dobře. Nééé, to ne, už zase nejdu do toho křoví schovávat kolo, vytáhnu ho trošku nahoru a jsou tam takové terénní zarostlé místa kde ho prostě schovám.

Cestou zpět nahoru jsem si skoro šlapal na jazyk🥵 a asi v polovině kopce dálkáč si odpočíval na keřiku

K dalšímu vrcholu Hałda Marta Waleska (315 m) bylo 2,7km. Kousek od samotného cíle jsem chvíli tlačil kolo do kopce pák ho nechal v místě, kde ho snad nikdo nezahledne (foto níže) a v polovině stoupání jsem se pro něj vrátil, protože byla tam cesta, kterou zcelá jistě budu pák pokračovat.

Těsně před vrcholem mě varovala tabulka napisem: Průmyslová oblast. Vstup zakázán.

Pokud by se autoři aplikace rozhodli vrchol zakázat tak doufám, že mi ty body nechají🙂, kromě toho, že si myslím, že tam nebudou dělat do nekonečná a vrchol lze pípnout jěště spřed zákazu.

Odsud jsem měl jako na dlaní zmíněný červeno bílý komin v Elektrowni Łaziska a Hałdu Skalny (389 m).

1,3 km opět částečně lesíkem a pák městskou části Łaziska Średnie k Góra św. Jana (350 m) jsem zvladl za pouhých 17 minut a jěště kratce před vrcholem jsem narazil na dva krásné památné stromy.

Samotný vrchol byl spíš rovnou plochou, ale je fakt, že chvilku do kopce jsem jel😁

Dalších 4,3 km jsem projel v 30 minut. Tady, abych se dostal k vrcholu Skały (310 m) jsem už uplně mapám nedůvěřoval a pokusil se najít vhodnější cestu než něco co pouze cestu naznačovalo, a k tomu mělo závoru z ocelového lana. Na konec jiná cesta nebyla a ocelové lano to není překážka.

Kolo jsem raději vedl, protože ve vysoké trávě mohla na mě číhat nějaká díra, a jeden pád (kontrolovány) když jsem jel zkratkou z předešlého kopce mi bohatě stačí. Kontrolovány proto, že na konci té zkrátky byl odvodňovací rigol široký asi 30 cm. To by nedopadlo dobře tak jsem to v tom prudkém kopečku hodil kontrolovaně na bok do travy.

Tady jsem se vůbec nesnažil najít nulu a název to sice ma Skały, ale žádnou jsem tady ne zahlédl.

a výhledy taký byly dost omezené

i když... jak se to vezme. Nacházel jsem se vedle rybníku/jezírka, ale to až když jsem se vrátil zpět k naplánované cestě

K dalšímu vrcholu jsem zvolil samozřejmě boční cesty abych se vyhnul centru města Mikołów. Tady někde cvakla první 20 na tachometru. Celkem dalši úsek měl pouhých 4,5km a ve 14:09 jsem pípal další vrchol Taborowa Kępa (346 m). Nebylo to úplně v místě vrcholu ale opravdu nevím kde bych ho tady mezi ploty hledal, ale byl nedaleko, jen 14 metrů.

Pečlivě připravena trasa mi po 1,3 km a 5 minutách jízdy uličkami mezí baráky udělala překvapení v podobě neprůjezdné překážky... bagr, nákladní auto a obrovská díra prostředí ulice. Nevadí protože jak se říká něco špatného bývá k něčemu dobré. Už jsem měl docela hlad no i samozřejmě žízeň.

To Tyskie jen jedno protože někde v cíli mě čeká HoroPrius a to jsem ještě nebyl ani v polovině trasy.

V plánu ještě 6 vrcholů

Trasy pro kolo plánuji jako pěší, protože jsou často kratší a pohodlnější i když občas musím vynést kolo po schodech nebo sejít s kola cestou přes hřbitov. V Karczmie na Wzgórzu jsem se zdržel necelou hodinu a v 15:24 jsem jel pro další vrchol. Jenže asi tím, že jsem upravil trasu pro pokračování jsem po přejetí 3,5 km zjistil, že vrchol je někde cestou zpět. Přece ho nenechám, že ne?! Nevadí, že se musím vrátit 3,8 km. Naštěstí Wzgórze Kamionka (327 m) bylo také víceméně rovinkou jako ten předešlý.

V lese byla spousta křížujících se cest a cestou sem jsem někde přehlédl odbočku zelené turistické stezky. Cestou zpět jsem ji našel a tímto jsem si zkrátil trasu k místu, odkud jsem se vracel. 3,4 km a 3,8 dává dohromady 7,2 km - nevadí, síly ještě mám😁.

40 km na tachometru cvaklo někde na okraji obce Śmiłowice kde po ujetí 6,7 km jsem začal hledat Fiołkowa Góra (340 m), bohužel po 10 minutách prodírání se spadlými stromy a větvemi jsem to vzdal. Kromě toho nejsem si úplně jistý jestli mě trochu nešálila mapa🤔 

Cesta, která tam na mapě je tam také nebyla. Jednou, když budu kopmpletovat oblast, se tu vrátím s mačetou😁 a nejspíš to zkusím z druhé strany.

Trochu mě to unavilo, ale k dalšímu vrcholu Sośnia Góra (329 m) jsem měl pouze 1,5 km.

Vrchol (ne kopec😉) se nachází v krásném prostředí hodně návštěvovanáho parku.

50 km na tachometru cvaklo někde za obcí Bujaków a už jsem cítil pořádnou únavu. Řekl jsem si, že vzhledem k tomu, že jsem jeden vrchol musel vynechat tak udělam ješte jen Ramża (324 m) a Stożek I a III nechám na příště. Cestou k tomu poslednímu jsem jel kolem velmi zajímavé stavby Meteorologické stanice, která je jednou z mnoha v okolí spolu s Požárními hlídkovými věžemi (pl: dostrzegalnia pożarowa). Pár na mapě v okolí jsem zahlédl ale tak nějak se mi nechtělo k ním zajíždět. Nicméně nejsem si jistý jestli nevznikly během posledních 30 letech po obrovských požárech v Ratibořských lesech.

Od předešlého vrcholu jsem ujel 7,7 km a k poslednímu vrcholu mi zbývá už jen 1,1 km. Asi se mi fakt zbláznila apka, protože Ramża (324 m) jako jediný dneska vrchol nabizela jak vrcholový kámen tak cedulku s nápisem.

Přitom abych vrchol zapsal jsem ještě musel pár metrů popojít

K autu už jen 2,8 km kde v 18:52 jsem zjistil, že jsem tady asi opravdu nikomu nepřekážel (měl jsem všechny kola a nepropíchnuté😁), ale překvapivě lidí tady chodí do kostela i v pondělí.

60 našlapaných kilometrů, noo... stálo to za to


Městské vrcholy nejsou všude stejné, a opravdu nebylo to za darmo. Zde👉zápis trasy.

Už na začátku mým posledním cílem tohoto výletu bylo sníst výbornou bagetu se žampiony a sýrem (polský: zapiekanka z pieczarkami😍}, ale pro tu jsem si musel zajet do jiného města po cestě domu (Żory).

Výsledek: 9 zapsaných vrcholů, všechny do Nížináře, všechny s bonusem+100, asi jeden do Výplňovačky a k tomu ještě jsem měl co napsat do výzvy Vypravěč😍. Do dvacítky Vytrvalce mi chybí ještě 10, tak mi nezbývá nic než vyrazit ještě jednou, sice už ne modré, ale taky v Polsku.

Tak že s výsledkem jsem spokojený i přesto, že se už od rána úplně nedařilo a dokonce mi nějaký pták naznačoval něco jako, že je Horobraní pos*ané nebo že by apka na ho*no😂.

To ani náhodou😍