Tahle výzva se zkrátka nesměla obejít bez Kleti, neboť výstup či výběh na Kleť už je pro mne každodenní záležitostí. Závislostí, posedlostí, láskou, rutinou. Z tohoto důvodu jsme si nemohli vybrat jen tak nějakou hřebenovku, sbalit věci do báglů a vydat se na dobrodružný přechod hor. Nás čekalo dvacetčtyři hodin po místech většinou dobře známých se zastávkou na hoře nejvyšší a nejkrásnější, kterou jsem do itineráře naplánovala tak, abychom si tam mohli dát v horské chatě mý nejoblíbenější pivko jménem Kleťák, samozřejmě.
Sama bych si tuhle akci hodně dlouho rozmýšlela, ještě, že mám svého Vašíka, ten „musí“ občas zatnout zuby a přežít se mnou nějakou tu vopičárnu.
Čtyři hodiny spánku – Garmin velmi nespokojen – budíček po půl jedné v noci a šupky dupky v pěkný tmě a celkem teplou nocí na Kájovskej kopec, vrchol za barákem, kam bychom trefili i bez baterek. „NULA“ tedy celkem snadno splněná a my pokračujeme za ves do lesa na „můj patronský kopec“ pro „JEDNIČKU“
Vracíme se domů ještě se na hodinku natáhnout, já usínám, Vašík to nedokáže. A pak hurá do auta a přejezd vedle do vsi. „DVOJKA“ a „TROJKA“ dosažená za tmy a už celkem chladné noci. Jedeme domů na snídani a sbalit si pár věcí s sebou do auta, kde budeme přežívat zbytek dne.
„ČTYŘKA a PĚTKA“ na okraji Krumlova dosažena celkem bez problémů v rychlém sledu za sebou. Na pětce v poli vyplašené stádo divočáků a celkem dost vyplašený Vašík. Vždyť oni jsou z nás víc vedle než my z nich, snažím se ho uklidnit. „ŠESTKU A SEDMIČKU“ máme stále ještě v Krumlově, ranní procházka na můj nejmilovanější Křížový vrch je božská záležitost. Pak už přejezd pod Kleť, bágl se svačinou a stoupáme si pro „OSMIČKU“ kterou je můj oblíbený Granátník, kde si na lavičce dopřáváme brunch, než padne ta správná hodina. „DEVÍTKA A DESÍTKA“ odpípnutá během stoupání na samotnou Kleť, která je pro dnešek vrcholem navíc, takže jich ve finále bude pětadvacet. Pivko a můžeme směle klesat dolů z Kletě pro „JEDENÁCTKU A DVANÁCTKU“.
Za „TŘINÁCTKU“ dostávám konečně body, protože jsem tu letos ještě nebyla. A protože jsme nedaleko Červeňáku následuje pauza na oběd a výborný burgr a kafčo v Café Bažantnice. Máme to sem z domova sice co by kamenem dohodil a zbytek došel, ale dostali jsme sem teprve až teď. Po obědě rychlý přesun autem na nejbližší „ČTRNÁCTKU“ a „PATNÁCTKU“ a frčíme k Lipnu, kde se to vrcholy jen hemží a kde konečně zase získávám nějaké body za „ŠESTNÁCTKU, SEDMNÁCTKU, OSMNÁCTKU i DEVATENÁCTKU“ kam jsme se všude přiblížili autem a vyšplhali na pár kopečků. Došlo konečně i na více než hodinové zchrupnutí v autě mezi osmnáctkou a devatenáctkou. V autě se nám začíná pěkně hromadit bordýlek. Plechovky od energeťáků, pytlíky od brambůrků, sušenek a bonbonků, všechny možné kousky oblečení, které postupně odhazujeme nebo oblékáme podle toho, jak se mění teplota venku.
Večer se vracíme do Krumlova a „DVACÍTKU“ logujeme za prazvláštního řevu vycházejícího z krumlovského otáčka – zkouška na Drakulu, s nastupující tmou dobrej zážitek. Zastávka pro pizzu a colu a večeře v autě při čekání na „JEDNA A DVAADVACÍTKU“ oba kopečky pár set metrů od auta už samozřejmě za tmy. A konečně „TŘIADVACÍTKA“ ze které bychom za denního světla viděli na náš domeček, do kterého se dneska velmi rádi vracíme.
Bylo to super, ale nebýt Vašíka po mém boku, tak to sama v takový pohodičce nedám.
