Na Mariinu vyhlídku (skálu) mě zavedl osud před lety. Vůbec jsem nevěděla, že tak krásné místo existuje. Když se ke všemu na tomhle místě objevíte za letního večera na západ slunce, nikde nikdo.... Prostě se zamilujete. :-) 
Výzva přechod Česko Saského Švýcarska, byl o důvod víc, proč se do těchto krásných míst vrátit a ještě si to zkusit  "dát najednou".

Do Jetřichovic jsme dorazili ve čtvrtek navečer. V rámci využití času jsme si dali prochajdu na Falkenštejn. Teplo, pár schodů nahoru, západ slunce... pohoda... To jsme ještě netušili co nás čeká :-) Večer se poskládali do hajan v autě v kempu v Jetřichovicích a ráno hurá směr Bastei... kdesi na konci naší cesty. 

Ranní vstávání má velkou výhodu a to samotu a klid. Mariina skála, Vilemínina stěna, Rudolfův kámen... nádhera za nádherou, příjemné ranní teplo, vycházející slunce a žádné lidi... "trochu" schodů"... :-D Dále na Šaunštejn... batohy dole, a kolmo vzhůru. Stojí to za to. Krásné místo, vyhlídka na vydejchání super. Řikám si, že start docela hustej... takhle po ránu, kopečky přibývají... paráda, to půjde. Když to zpětně porovnávám s německou stranou... Byla to v Čechách vlastně taková rozcvička. :-D 

Pokračujeme dále přes Malou Pravčickou bránou, po trase Horobraní až na Janovský vrch. V poledne se vyloupneme na Mezní louce, kde nám slečna za barem sdělí, že snad to pivo ještě natočí, snad čočková polévka bude ještě teplá... snad ten blackout nebude trvat celé odpoledne jak všude píšou. Vyrazit mezi skály, do lesů... a vůbec nevíte že nějaký celorepublikový výpadak elektřiny je. :-) 

Z pátka na sobotu spíme jak králové v penzionu v Janově. Po ubytování dojdem na pizzu a pak ještě na poslední český kopeček - Písečný vrch, ať můžem ráno rovnou do Hřenska. Na první den... suma sumárum 29 km. 

Než přeplujeme přívozem na německou stranu, vyrazíme na nákup snídaně do místního garážového konzumu v Hřensku. To by člověk nevěřil, co vše v takovém konzumu získáte. Cenou radu, že z Neměcka  jezdí vlak pouze do Schöna, pak výluka a busem do Hřenska (Asi to někde píšou, ale my si toho nevšimli) ... Nabídku sníst si čerstvý koláček a rohlíček vzadu na terásce a ještě vám k tomu uvaří výborný černý čaj. K tomu sluníčko a ranní topovka je na světě. Skvělý start dne doplní pan na přívoze, který vás s úsměvem a samotný na lodi převeze za 6.-Eur (tam i zpět na druhý den) jak když vám ta lodička patří. 

V Německu jsme začali Kaiserkrone, Zirkelstein, Grosser a Kleiner Zschirnstein. Až na poslední z kopečků bylo hned jasný, že tady končí veškerá sranda :-D. Na všech místech jsme teméř sami, když už někoho potkáme s úsměvem zdraví Hallo a je to vlastně hrozně fajn. Nová místa, člověk naštěstí neví co ho čeká a jde. Oproti pátku, kde se trošku "ochladilo" a foukal vítr, v sobotu teploty a dusno nabírá pekelných rozměrů a voda získává cenu zlata.

Super je, že se šlo hodně v lese, celkem i ve stínu, ale i tak... míst s vodou bylo opravdu po málu. Po trojici kopečků (H. Laasenstein, V. Laasenstein a Kohlbornstein), z nichž první byl fakt "za odměnu" a najít cestu v metrovém kapradí byla v upoceném parném dusnu, zkouškou silné vůle, se na tenhle kopec nevykašlat. 

Pozdní odpoledne přicházíme na Papstein. Malá restaurace na vršku fakt přišla vhod. Potkali jsme tu moc milou paní servirku z Čech. Doplnila nám vodu, nechala nabít mobil a hodinky, poradila ať tohle pivo si fakt nedáváme, protože dochází sud :-) . 

Ze soboty na neděli nás čekalo spaní někde venku... a protože jediný co jsme cestou našli byly cedule se zakázem nocování ve volné přírodě, šli jsme dokud to šlo. Gohrisch a Pfaffenstein závěrem horkého a dusného dne byly po svých kruťáckých výstupech vítězové dne. Z Pffansteinu jsme došli do jakéhosi biwaku... o kterém psali na jedné z mála cedulí, že se tam smí spát. I kdyby člověk chtěl zalehnout někde... les byl tak hustej, že ať nám oči lítali z leva do prava, žádné příhodné místo jsme nenašli. V biwaku byly již dva stany a zabraly nejlepší místa, takže jsme zalehli trochu bokem. Pro člověka, který se fakt bojí klíštat téměř ideální chvilka. Ale po 40ti km v nohách, mnohokrát převařeni ve vlastním potu jsme se nasoukali do spacáku a šli spát. 

Nedělní finish výletu začal o páté, kdy za zvuku řvoucích ptáčků jsme sbalili věci a vyrazili na poslední 4 kopečky. První byl ohromný komplex Königstein, kam jsme dorazili okolo sedmé hodiny ráno. Tedy opět nikde nikdo. Pouze ohromný nepořádek po koncertu z předchozí noci, který byl slyšet nejen v lese nám na dobrou noc, ale určitě i v Čechách. Tady by člověk strávil klidně půl dne, vstup do komplexu byl cca 15.- Eur - otevíračka 9.hod. Zalogovat jde ale z turistické pod hradem. Königstein byl 19.kopeček z povinných 20. Cesta tak pokračovala k poslednímu 20tému a tim byl malý medvědí kámen - Kleiner Bärenstein. S úlevou a radostí člověk zalogoval poslední kopec a se slovy ted už mě může i klepnout vydýchal další várku schodů. 

Rauenstein byl nakonec náš poslední kopec. I tady musel člověk zdolat pěknou várku schodů tam a zase zpět. Na Bastei jsme se nakonec nevydali. Sil ještě trochu zbylo, ale čas a dlouhá cesta domů, výluka vlaku, okolo pul 11 davy lidí i  vracející se děti rozhodly. Zvedáváme se od Labe a necháváme další přeplněný přívoz jet bez nás. My zas raději někdy po ránu... až si odpočinem. 

Díky za skvělou výzvu i mé drahé polovičce za doprovod a podporu.