Už dlouho jsme si se ženou chtěli zažít východ slunce na Sněžce, kdy mezi prvními v republice můžeme přivítat nový den. Volba padla na červencové svátky, kdy jsme si zaplatili ubytování na pár nocí v Horní Malé Úpě. Čekali jsme na správné počasí a dočkali jsme se. Na noční výstup je Horní Malá Úpa nejlepší startovní pozicí. 

Chtěl jsem mít klidný výstup a věděl, jak nepříjemná je Svorová hora 1411 m.), tak jsem naplánoval start v 00:30 hodin. To se vydařilo, venku krásný, čerstvý vzduch, cvrkání cvrčků, potemnělá ves, nikde nikdo, hvězdy nad hlavou a tiše plující měsíc. Noční ticho jsme narušovali rytmickými kroky, dopadajícími na asfalt. Zpočátku cesta padá dolů a člověk má v hlavě, že ztracené metry zase bude těžko získávat. 

Když jsme míjeli jednu z posledních roubenek, zvědavě jsme nakoukli dovnitř. Byla útulná, světýlka lákala k usednutí. Minuli jsme její roh a ve dveřích stáli dva kluci a kouřili. "Kampak jdete?" My: "Na Sněžku." Oni: "To je kus cesty, nechcete si dát točený na cestu?". Wow, oni nám natočí pivínko v jednu ráno? To dělá cesty jedinečnými. "Jasně, že ano. Dáme a díky". Natočili nám místní pivko Trautenberk, jak lahodné. U piva jsme pokecali, ukázali nám chaloupku a my si vzali s sebou ještě litr v plastu. Rozloučili jsme se, zamávali na cestu a už jsme s čelovkami ukrajovali asfalt mezi stromy. Fajn setkání.

Po dozažení nejnižšího bodu jsme začali prudčeji stoupat, postupně jsme přesouvali oblečení ze sebe do báglů a stoupali výš a výš. Cesta byla klidná až pod Jelenku, narušená jen setkáním s liškou. U Jelenky asfalt končí. Ohlédnu se a vidím tři rychle se blížící světýlka. Ti cyklisti jsou všude a vždy. U Jelenky je posezení, bylo tam pár lidí. Měli stejný cíl jako my. Sedneme, káva, svačina a před námi výstup na Svorovou horu. K mému úžasu se ze tří cyklistů vyklubají 3 chodci jdoucí hodně rychle. Neuvěřitelné. Pokecáme. Jestě ve 22:00 hodin seděli v hospodě v Hradci Králové a vsadili se s kamarády. Jeden nepil, tak byl řidič. No, na Jelenku přišli trochu opilí všichni a hned otvírali pivko. Než jsme dojedli, byli už pryč. 

My začali stoupat na Svorovou horu, kterou loguji v 02:33 hodin. Nejhorší za námi, úzká stezka mezi klečí, za zády bledě modrá obloha. Na hřebeni se otevírá výhled. Česká strana hor je potemnělá, skoro bez světýlka, polská strana září světly blízkých městeček. Krásný to pohled. Pak ještě citelné stoupání na samotnou Sněžku a jsme tu...

Sněžka (1603 m.) nás vítá větrně v 03:30 hodin. Je tu už tak 50 lidí, někteří spí různě v závětří. Teplota klesá, vítr fouká, lidí přibývá. Jestli chceme dobře vidět, musíme na pozice a už je neopustit. Čekáme přes hodinu, teplota 8 stupňů. Na vrcholu je cca 300 lidí. Věci z báglů se přesouvají zpět na nás. Káva hřeje, bublinky necháme na jindy. Nejde jen o východ slunce. Jde i o změny na obloze, které přicházejí i se svými odstíny modré, oranžové a rudé. Nádhera. Pak to přichází...krásných asi pět minut. Nikdo ani nešpitne. Všichni jsou potichu a užívají si to. 

Když je po všem, ještě se chvíli zdržíme. Slunce na tváři je tak příjemné a cesta zpět pod námi je v šeru. Fajn. Tak zpět na Jelenku. Zde venku ty bublinky, snídaně a pohoda a hřejivý pocit. Volíme jinou cestu zpět a vracíme se přes Skalní Stůl (1282 m.) a Čelo (1269 m.). Pak už sestup na chatu, kde nás čeká snídaně, děti, děda a krátký odpočinek. Dnes už máme toho tolik za sebou a den přitom vlastně teprve začíná...

Bylo to fajn. Kdo zkusí, nebude litovat. Mějte lehkou nohu, kamarádi.