Horobraní jsem objevila v době, kdy jsem odcházela do důchodu, a přibližně ve stejné době se narodila naše první vnučka. Hledat vrcholy je pro mě docela dobrodružství, což teprve s miminkem v kočárku, i když je to sportovní kočár Chariot. Málokdy totiž vede přímo na vrchol pohodlná lesní cesta. Když je miminko ještě malé, je to vlastně pohoda - dvakrát se hrkne s kočárem a dítě spí, pak stačí zaparkovat kočár pod vrškem a honem nahoru než se vzbudí.
Ale děti rostou strašně rychle a čím jsou starší, tím méně chtějí spát, když je kolem tolik zajímavých věcí. Takže s kočárkem se zase dojede pod vršek a zaparkuje, ale holčička musí ven, zamávat kočárku a ťap, ťap na kopec. Z vrcholku má radost babička, ze shledání s kočárkem zase holčička.
Teď jsem dost zvědavá, jestli nám to tak půjde i bez kočárku. Velké holky přece v kočáru nejezdí.
Horám, hůrkám, kopcům i vrškům zdar - babička Jana a vnučka Verunka
