Když vznikla výzva Brdský horal, bylo mi jasné, že bych tuto výzvu ráda splnila několikadenním pochodem se spaním. Bohužel mi na těch asi 200 km chyběl parťák a taky dostatečné množství dovolené kvůli zkušebce.

Před několika týdny jsem se zúčastnila 50 km pochodu na Sněžku za východem slunce. Bohužel jsem cestu předčasně ukončila kvůli zranění na Sněžce. Vrtalo mi to v hlavě, až jsem se rozhodla si to zopakovat v trochu lepším terénu a zjistit své možnosti právě na této výzvě.

Několik rezervních stanovišť odkud jezdí vlak nebo bus, papírová mapa, boty na přezutí, nová  pláštěnka a pořádná dávka šílenství. Po předchozích akcích, které končily promoklým spacákem, absence pití i všech důležitých věcí jsem se řádně připravila a kupodivu jsem nic nezapomněla.

V pátek nám dali v práci volno, a tak byl hotový i termín. Ještě jsem si rychle koupila turistickou mapou pro případ, který nenastane (to jsem ještě nevěděla, že posledních 12 km do ní budu civět pořád), a v Praze na vlakovém nádraží sháněla PowerBanku (ta moje se nenabila, telefon jsem zapomněla dát na nabíječku a ve vlaku bylo víc Němců než turistů na Sněžce, takže jsem si ho nemohla dobít ani cestou).

 

 

Výlet to by opravdu krásný a můj první vydařený na 100%, což je mi do teď záhadou.

Summa Sumarum:

  • ·        Nachozeno 76,4 – 80 km (mapy.cz vs. mi Band 6)
  • ·        Celkem 109 058 kroků
  • ·        Čas: 15:32 – 16:48 (25 hodin 10 min)
  • ·        21 kopečků – 8 do výzvy – 1 vynechaný z důvodu podmáčeného terénu a říčky
  • ·        Počasí ukázkové, jak z předpovědi počasí (polojasno až oblačno, místy zataženo, přechodně přeháňky a bouřky).
  • ·        Počet puchýřů: 0!
  • ·        Počet nalezených klíšťat: 0 – ani ty svině mi nechtěli dělat společnost
  • ·        Vlakem Plzeň -> Praha-Zbraslav, zpět Hořovice -> Plzeň

  • ·        Na cestě celkem 26.8. 12:00 – 27.08. 18:00

  •     Počet končetin vhodných k amputaci: 1 celá špajska (nechce někdo?...)

 

A pokud mi dovolíte, ráda bych nyní trošku citovala ze svého turistického deníčku, který jsem si po cestě fakt nevedla. Jistě všechny zajímá, jak cesta probíhala, co jsem zažila a viděla. Doufám, že omluvíte trošku netradiční formu.


15:32 – 0. km   
Vylejzám z vlaku a kochám se pohledem na první kopeček. Lehce s lítostí sleduju vlak, jak odjíždí a přemýšlím, zda ho ještě doběhnu…

15:50 – 1. km   
Můžete mi někdo říct, že to byl blbej nápad? Už nemůžu

16:00 – 1,6 km  Hradiště
Rozhledna Závist. S elánem vybíhám schody a kochám se výhledem. V dálce vidím kopečky, které mě čekají a už teď se těším. Volá babička, že u nich je hrozná bouřka. Já mám polojasno a myslím si cosi...


16:50 – 5. km   
Je horko, potím se, štvou mě moje vlasy a dochází první Mattonka. Nevrátím se? Vždyť po cestě umřu…

17:00 – 6. km   
Zatáhlo se a jde se mnohem líp. S nadšením ubíhají další metry, zatímco se kolem mě rychle zatáhne a občas na obloze zasvítí blesk. Prostě ideální doba na to, udělat si menší výlet. Naposledy se otáčím, a přemýšlím, zda nejet rychle dom. Ale už jsem došla TAK daleko…

17:43 – 9. km Kopanina
Poslední hodinu jsme si s bouřkou hráli na honěnou. Zatím vyhrávám, přestože nad Prahou lítají blesky a všude okolo mě musí být pořádný slejvák. Na televizním vysílači ale v tomhle počasí znejistím a snažím se vybavit si něco z hodin fyziky. Marně.

17:50 – 9,5 km                
Neutekla jsem. Aby mi to nebylo líto, jsem poctěna asi 15minutovým deštěm. Bouřka a blesky mi ale z dálky dělají společnost až do půlnoci a dělají si ze mě blázny.


19:40 – 16,6 km Červená hlína 
Na rozhledně Korunka si dávám další Corny. Začíná se stmívat a opět pršet. Mám panický strach ze tmy, tak už se těším, až budu zase podělaná strachy jako vždycky a vzdám to po prvních vteřinách a usnu tady. Užívám si západ Slunce, co není vidět.


 

20:36 – 19,6 km
Strach nikde – mám obavu, že asi se mi na ten můj vejlet vyprdl a zůstal doma.

20:55 – 20,6 km             
Zjišťuji, že jsem blbě odbočila a uznávám, že už je na čase vytáhnout čelovku. Vracím se na modrou, abych zjistila, že se jedná o rozmáčenou neexistující cestu, která končí spadlým stromem. Kašlu na to, vracím se zpět na asfaltku. Cestou lesem sbírám několik pavouků na povinný výlet.

21:10 – 22. km               
Dopíjím další pití a mám radost, že budou další zbytečné kilometry navíc za studánkami, co tu nejsou.

21:24 – 23. km Kamenná
Víte, jak se chodí pro vrchol uprostřed noci? Rovnou strmě přes šutry do lomu za šipkou. Obcházení je pro salámy ve dne.

22:03 – 25. km
Já se na to už… Zelená, tu není… je tu všude mokro, čvachtá to a přes ten potok nejdu. Se tu ještě něco stane a najdou mě po tejdnu, jak mě ohlodávají slimáci. Vracím se na silnici a přemýšlím, zda by bylo blbý stopnout si nějaké auto… Dochází další pití.

22:56 – 27,3 km Skalka
Už nemůžu, a ještě tu na mě koukají oči. Ani altánek nikde… Fňuk.

23:21 – 29. km U Červeného kříže
Krásný Červený kříž – kochám se a čtu cedulku „…který se na tomto místě zabil.“ Paráda – přesně tohle chcete o půlnoci uprostřed lesa vědět, že tu straší. Nohy přestaly bolet a já to beru úprkem k přístřešku.

23:38 – 29,8 km
 Duch nikde, zato mě vyhání sršáň – asi taky na vejletě, zmetek. Beru to delší cestou k dalšímu stanovišti a doufám, že už to klapne.

0:44 – 32. km Přístřešek Na Soudném  
Kašlu na to, jdu spát. Dopíjím poslední Mattonku a doufám, že mě tu nic nesežere. Třeba srnka.

2:38 – 32. km Přístřešek Na Soudném  
Kašlu na to. Je zima. Bolí mě ztuhlé a přeleželé koleno. Zjišťuju, kdy jede vlak a beru si Ibalgin a dopiju se energeťákem, jelikož nic jiného už nemám.


3:46 – 35. km
Je mlha. Konečně potkávám studánku. Koleno přestává bolet, a já si říkám, že se mi ten vlak moc nechce.

4:24 – 37. km
Nacházím nádhernou bedlu. Ve 4. ráno. Asi se vykašlu na ty kopce, kde je stejně prd vidět a půjdu na houby.

5:15 – 40 km
Sundavám čelovku. V té mlze je mi stejně k ničemu.


6:35 – 45 km Roudný
Místo vojáků, duchů a divokých srnek mě tu málem zastřelí myslivec. Prej v 6 ráno se nechodí do Brd. Protože tu je posed. A kde je posed, tam jsou myslivci. A myslivci dělají co? Střílejí. Na otázku, „Asi jste teď nevyrazila z Prahy, že?“ raději mlčím a „Ne, už včera“ si nechávám pro sebe.

6:52 – 46. km Liška
Tulím se k tyči na Lišce. Asi mi už hrabe. Zároveň potkávám spoustu aut a houbařů… dle jejich úlovků mám pocit, že bych toho v mlze ve 4 ráno našla víc.

8:00 – 50 km
V kopci na rozhlednu přichází první a jediná fakt velká krize. Uprostřed křižovatky si dřepnu na asfaltku a mám chuť to zabalit a dát si na batohu druhého šlofíka. Po chvilce vyndávám druhý energeťák, ibalgin a máslové sušenky. S Big Shockem v jedné ruce a hůlkami v druhé pokračuju, teď už, spokojeně dál a užírám sušenky.

8:32 – 51,5 km Studený vrch
Rozhledna Studený vrch je zavřená a odmítám tu čekat skoro dvě hodiny. Ty panoramata do mlhy jsou navíc už dost okoukaný.

Lidi, furt samý lidi. Mám náhle spoustu elánu a přemýšlím, že by byla nuda ukončit cestu na Plešivci a třeba dojdu do těch Rokycan. To už je kousek…

10:42 – 58 km Písek
Na Písku začínají už kurevsky bolet nohy. Zkratka na modrou neexistuje, a tak si cestu protáhnu o dalších pár kiláčků. Vůbec nemám přehled – Xiomi náramek píše blbosti o 20 km. To asi abych pak nekňučela, že jich mám málo. Jsem už rozhodnutá ukončit svoji cestu na Plešivci a jet vlakem z Hořovic dom.


11:20 – 60 km
Slastně sundavám boty a beru si Skinnersky. Před odchodem si dopřávám masáž. Určitě to tu udělali jenom kvůli mně a užívám si prvních pár metrů, než mi dojde, že už fakt nemůžu. Chybí mi poslední kopec – to už musím dát. Děkuji Bohu, že mě neosvítil Duch Svatý a já nešla dál přes Jince na Houpák. To bych už doopravdy umřela.

12:30 - 1 Km pod Plešivcem      
COŽE?! Ještě? To nedám… Během cesty pak následují výroky jako „Už tam budu?“ nebo „Nesnáším Horobraní…“

12:36 Plešivec - 66 km
Já jsem to DALA!
Větrám nohy a dávám si konečně pořádnou sváču. Vrchol ukládám s posledními 4% baterky. Obě PowerBanky jsou prázdné. Beru si další ibalgin a měním opět boty.


13:15 Plešivec - 66 km 1 metr   
Vyrážím po červené na nádraží. Původních „už jen 10 Km, to bude pohoda“ se mění na „Au – bolí mě koleno“. Rozhlížím se, ale jelikož tu kupodivu taxík nikde nestojí, neriskuju, že se ztratím cestou do Jinců a pokračuji po červené do Hořovic.

13:32 – 66 km  
Ibalgin nezabírá, ale zato proti bolesti funguje, když si zpívám. A nahlas. Kupodivu široko daleko nevidím živou duši.

13:45 – 68 Km  
Zpívání už nezabírá.

14:15 - 70. km
Zjišťuju, že místo 10 km mě po 4 kilometrech čeká ještě 9. Co víc si přát?

15:38 Hospoda Járy Cimrmana– 75 km
Konečně hospoda…. A tak hezky tematická. Asi vypadám fakt zoufale, neboť mi zdejší lovci Pokémonů kupují Kofolu a moc nevěří, že jdu z Prahy.


16:32 Hořovice náměstí - 78 km
Jsem tak moc v háji, že už nevytahuji mapu a rovnou se ptám na cestu. Popis je natolik přesný, že po chvilce beru do ruky opět velice ochotně mapu.

16:48 Hořovice nádraží - 79 km
Nádraží… a tady už jsem kdysi byla. Kupuju lístek a tiše se modlím, aby mě za můj zjev a jistě krásnou vůni nevyhodili z vlaku.

18:15 - Doma   
Do schodů se skoro plazím. Poprvé lituju, že nemáme výtah. Mé obavy, že smrdím, že by mě ani tchoř nechtěl cítit, jsou zbytečné – kocour mě s nadšením vítá, mazlí se a ulehá do odhozeného oblečení, co jsem na sobě měla asi 30hodin. Prostě lahůdka.

 

 

Poděkování patří:

1.      Klubu Horobraní – bez kterých by tento nápad byl jenom ve vizích a nedošlo k jeho uskutečnění. A bez vás bych neměla na koho nadávat.

2.      Všem svým kámošům a kamarádkám, co mi teď pochlebují a obdivují, ale jinak si myslí, že by na takovou pípovinu nikdy nepřišli. Taky vás mám ráda.

3.      Všem, kdo se mnou kdy v minulosti někam šel a musel snášet moje nadávky, výmluvy, kecy a emoční výlevy. Bez vás bych nebyla tam kde jsem teď.

4.      Super chlapům, co mi na konci koupili Kofolu, i když měli plno práce s lovením Pokémonů. Bez vás bych si koupila sama.

5.      Svému kocourovi, co mi sežral půlku snídani a v den výletu mě budil už v 7, abych nezaspala. Bez tebe bych mohla spát o několik hodin díl, ty zmetku.

6.      Všem skvělým produktům, kterým bych tu musela udělat maxi reklamu, ale to by došlo k cenzuře Bez vás (kožený Salamon, ponožkoboty Skinners, podložka Pranamat, Big Shock, Husky batoh, super pončo ze Sportisima, co se nezničilo, po prvním sundání) bych se na to vyprdla už po prvním kopci.

 

Rady, pokud taky vyráží:

1.      Přes noc hoďte všechno na nabíječku. I kdyby padali trakaře – ráno to fakt nedáte.

2.      Nepořizujte si náramek od Xiaomi, pokud nemáte Xiaomi další tentononci. Nefunguje to, jak má. Dle aktivity jsem nechodila 22 km za 8 hodin a druhý den 30 km za 5 hodin.

3.      Nepřeceňujte turistické trasy a nepodceňujte vedlejší zkratky. A obráceně.

4.      Zvládnete víc, než očekáváte, ale míň, než byste chtěli.

5.      Očekávejte mnoho dotazů ve stylu „A to se nebojíš?“

6.      A hlavně, i když smrdíte sebevíc a vypadáte sebehůř, je to jedno, pokud vás doma čeká někdo s otevřenou náručí. Lístek vám prodají tak jako tak.

 

 

P.S. druhý den ráno….

9:30
Probouzím se a zjišťuju že mám nohy. A taky zadek… hodně bolestivej zadek. Alá nejelegantnější píďalka se dostávám z postele a jdu do koupelny. Za chůzi by se nemusela stydět ani prababička v 90 s revmatem. Modlím se, abych ve čtvrtek došla dál než do ledničky. A v hlavě už se těším na další etapu Brdského Horala. Že bych tentokráte pokořila magickou 100ku?