V rámci krušnohorského putování jsme si vymysleli trasu na nejvyšší vrchol s využitím hromadné dopravy: auto nechat v Jáchymově (dobře se tam parkuje), dojet autobusem do Božího Daru a vrátit se zpět k autu přes Klínovec pěšky.
Plán dobrý, ale hned po ránu vypadalo, že rychle vezme za své.
Autobus dorazil lehce zaplněný, se sympatickým pánem na zastávce jsme si dávali přednost se slovy „tam se nás ještě vejde,…“. Chyba lávky – řidič nechal nastoupit první trojici a prohlásil, že je plný. Na lehký protest, že snad tři další cestující nejsou problém, nerudně dodal „Nelezte mi sem“ a odjel.
Na zastávce jsme zůstali stát v lehkém šoku, v Ostravě by se do takového autobusu bez problémů vešla menší školní třída.
Z třetího neodbaveného cestujícího se vyklubal místní malíř krušnohorské krajiny Pavel Šefl. Do Božího Daru nás odvezl autem a procházku na Klínovec jsme absolvovali s ním. Vyklubal se z něj zábavný průvodce – znal každou pěšinku, kopec, kytku,… Takže jsme neminuli hraniční kámen, víme, proč chaty na Klínovci nejsou opravené, že na Klínovecké sjezdovce je v zimě stále ještě možné potkat kreslíře Rychlých šípů Marko Čermáka,…
Nakonec i tu cestu do Jáchymova nám vymyslel zajímavější, než jsme původně plánovali podle mapy (vrátit se kousek zpět nad Boži Dar na Neklid a po žluté přes Dub a Hadí horu - je to moc pěkná procházka.)
