Kdysi dávno, ještě před horobraním, napadlo jednoho kamaráda udělat si výlet do Nízkých Tater. Vyrazilo nás osm bláznů s batohy z Trangošky, hezky jsme si vyšlápli na Ďumbier a pak jsme se dotrmáceli na Chopok, kde jsme taky přenocovali. Druhý den nás čekalo skoro třicet km do Hiadelského sedla, kde byl náš druhý nocleh. Dlouhý a nekomfortní sestup z Prašivé do Hiadelského sedla po velkých kamenech  si pamatuju dodnes 😁 Dle kamarádova popisu nás čekal už jen sestup do Donoval. Ráno jsme si vyšlápli šílený stoupáček na Kozí chrbty a ani pak nízkotatranské vlnění nekončilo, až jeden z nás vyčerpaně prohlásil "Jak jsem klesal do Donoval". Od té doby jsme naši expedici neřekli jinak 😀

Ještě mnoho vody uteklo v potoce, než jsem zjistila, že klesat do Donoval se dá i z Telgartu. Proč tedy toto dobrodružství nezopakovat v rozšířené verzi. V srpnu jsme vyrazili na pětidenní přechod, který přinesl spoustu zážitků, nezapomenutelných stoupání, luxusních výhledů, kouzelných útulen a milých lidí, kteří šli víceméně to samé 🙂 Vůbec jsem nečekala, že se dá v útulnách tak dobře nadlábnout 😁

Kdo tento přechod nezná a nevadí mu batoh na zádech, můžu jen doporučit 🙂