Horobraní jsem objevil teprve před měsícem a od té doby jezdím prstem po mapě a vymýšlím, jak co nejrychleji a nejefektivněji pokrýt co nejvíc vrcholů. A samozřejmě chci kromě těch pěkných a zajímavých pokrýt i ty méně lákavé, aby mapa nebyla děravá, nýbrž pěkně celá zažlutěná. A tak kroužím po mapě a vytvořím na ní jakýsi zvrácený okultní obrazec v okolí nedalekého Rakovníka. Cesta začíná.
Lišák, 462 m, 1. vrchol ze 13
Cestou tam míjím naplánovanou odbočku a dělám si tak zacházku kolem plotu obory. Zpátky podnikám pokus o nalezení cesty z druhé strany, ale místo toho skončím na podmáčeném okraji pole. Projít to nakomec šlo, i když jsem vyplašil stádo srnek a prošel kolem jejich pelíšků. Na cestu se deru skrze křoví a kopřivy. Zjišťuju, že jsem začal Rakovnickou pahorkatinu hned tím nejvyšším vrcholem. Nakonec bude i nejhezčí z dnešních 13.
Na Rovinách, 431 m, 2/13
V plánu bylo zvládnout 14 vrcholků v jeden den, ale hned druhý se schovaldo neprostupného pole řepky. Vrcholek Na rovinách naopak odklikávám z auta, jen jsem zastavil na krajnici. Náhorní planina-rovina s vodojemem.
Cikán, 436 m, 3/13
Projíždím vesnicí kolem značky 'slepá ulice' a jedu, dokud se dá cesta považovat za cestu. Zastavím u rozpadlého statku a pokračuju pěšky. Stará paní na lavičce za plotem na mě podezřívavě hledí, tohle asi není zrovna turistické místo. Pozdrav asi neslyší a já jsem za chvilku na vrcholu. Na jedné straně pole s kukuřicí, na druhé se mírně svažuje louka, porostlá třezalkami. Výhledy dneska ale ani neočekávám.
Rovina, 418 m, 4/13
Další záznam z auta, stačila trocha rychlých manévrú na Karlovarské silnici a jsem tady. Vrchol je věrný svému jménu, je to až kosmická rovina s tenkou linkou výhledů dokola obzoru. Teď zkusím otočku na úzké silnici a další přejezd Karlovarky.
Kozlov, 411 m, 5/13
Autem skrze vesnici až k neobvykle vysoké trafostanici, ve formě čarodějné věže, odtamtud pěšky po polní cestě až na vrchol, který také klidně mohl mít ve jméně nějakou variaci na rovinu. Z jedné strany rámusí silnice, na druhé už začínají lesy. Cesta je písčitá, to se geologicky naplno přiznáva Rakovnicko.
Na Větroni, 404 m, 6/13
Zkouším nejdříve jen projet kolem, jestli by to náhodou nestačilo. Vrcholek je jen geodetická tyč uprostřed širého pole, ale bohužel - 67 m od silnice. V příští vesnici se otáčím a vracím se ke hřbitovu s parkovištěm, který jsem předtím míjel. Zpoza hřbitovní zdi shlíží kamenný Kristus, ale proti využití parkoviště nic nenamítá. Přecházím podél hřbitovní ke koleji v obilném poli a v ní pár set metrů skoro až k vrcholku. Opět pravdivé jméno, vítr tu fouká pěkně.
Blatina, 407 m, 7/13
Rychlá odbočka ze silnice přes protisměr a cyklostezku na nebezpečně nepřehledném hřbetě a jsem prakticky na vrcholku, stačí dojít jen kousek pěšky. Na zemi se válí poškozená cedulka s výstrahou, že poškození státní triangulace se trestá. Kolem voní les, snad jako reklama na nedaleké Křivoklátsko a příjemná změna oproti předchozím polním vrškům.
Mýto, 398 m, 8/13
Další výpad autem na místě, kde to velmi nedoporučuju. Ale jinak by to šlo jen po kraji velmi vytížené cesty nebo napříč polem. Kukuřice a keře brání vyhledům, nezdržím se a pokračuju dál.
Šibeník, 406 m, 9/13
Dlouhá cesta kolem polního letiště končí u rekonstrukce obranné reduty z třicetileté války. Teď se tu ale brání jen bodláky a další divoké bejlí. Namířím si to k lesu, u něj opouštím cestu a mířím podrostem přímo k vrcholu. Uvědomím si, že jméno Šibeník napovídá, že tu asi kdysi stála rakovnická šibenice, a hned na mě padá nepříjemně tíživá atmosféra, které přítmí a šlahouny ostružin určitě nepomáhají. Překonávám po chvíli terénní zlom, vítá mě prosvětlená vrcholová rovina s trávou a řídkými stromy a tíže je pryč. Tak zase zpátky, znovu přes Rakovník a k posledním dnešním vrchům na cestě domů na sever.
Nad Skálou, 412 m, 10/13
Sem bych se určitě nevydal, kdyby to nebylo po cestě a nechtěl jsem odlovit všechny kopce, které potkám. Vrcholek je u domu za plotem a místní se divně dívali už jen že sem jedu, tak odklikni z auta a nebudu ani vystupovat. Leda že by majitel zahrady s výškovou kótou měl zrovna něco na grilu...
Hlaváčov, 404 m, 11/13
Kopec u motokrosové dráhy. Už cesta z vesnice by si ale neudělala ostudu na nějaké offroadové rallye. Ale nikde nikdo, v úterý se asi nezávodí. Vrcholek je pokrytý příjemným světlým lesem, borovice, břízy, mech.
Stráž, 384 m, 12/13
Parkuju u motorestu 'Na Šustně', u cedule vyhrožující odtahem všem, kdo nejsou zákazníky. Spřádám plán, že se stanu zakazníkem, až kdyby přijela odtahova služba a přecházím přetíženou Karlovarskou silnici, přednost chodců na přechodu raději neriskuju, raději chvíli postojím. Na druhé straně pak přes podivné staveniště a podél plotu fotovoltaické elektrárny. Přemýšlím, jestli cestiču vyšlapaly srnky, nebo jiní Horobraníci. Výhled na silnici, elektrické vedení a zřejmé budovu školy.
Leština, 413 m, 13/13
Poslední dnešní vrcholek, přímo u silnice, už cestou domů. Výhled na zvlněné obilné lány, za nimi chmelnice a tmavá hradba Džbánu, mého domovského pohoří. Stálo to za to, objíždět celé odpoled malé kopečky uprostřed polí a vedle silnic, bez výhledů a bez turistických lákadel, jen abych zažlutil další kus mapy? Rozhodně. I ten nejzapadlejší kopeček má něco do sebe a už jen jeho přítomnost na mapě láká ke zdolání.
