Górski bilet całodniowy

1. úroveň sa dá splniť, aj keď nie som fanúšikom nočných pochodov. Preto som na nočné hodiny volil mestské kopce. Zvieratá by mali mať od ľudí kľud aspoň v noci. Teoreticky som mal naplánovanú aj druhú úroveň, no pre zranenie kolena nedošlo ani k pokusu. Pritom v Bratislave by to nebol až taký problém. Hodnotím preto len 1. úroveň. Pri druhej by som dal vyššiu obtiažnosť.

Na plnění této výzvy je Ještědsko-Kozákovský hřbet jako dělanej. Volil jsem co nejkratší variantu, protože má tělesná schránka už není co bývala. V pátek navečer vlakem do Liberce, pak šichťákem do Jítravy a pak už vzhůru do lesů. Co vrchol to hodina, takže tempo většinou velmi, velmi pomalé, a i tak pořád hlídat abych nelogoval brzy. Končil jsem po jedenácté večer u sudu v Jeseníku, pak ještě potrápil kolena sestupem do Hodkovic, pak asi čtyři hoďky spánku u střelnice a prvním vlakem zase domů. Většinu cesty přímo po hřebenovce s několika odbočkami, celkem něco málo pod padesát kilometrů. Některé kopce jako kopce ani nevypadají, a na některé se jde pořád z kopce (z Černého vrchu na Černý kopec nebo z Plání k Vápenici). Skoro všechno v pohodě dostupné, jen z Vápenice (odbočka z trasy) po zelené naučné stezce na Hlubocký kopec jsem už propadal v zoufalství a říkal jsem si, že jestli mě tady klepne pepka, tak už mě nikdy nikdo nenajde. Shrnuto- bylo to krásné a bylo toho dost.

Tohle bylo zajímavé 🙂. Loňského nočního horala si mohl člověk plnit po desáté, nebo před šestou, ale tahle výzva vyžadovala opravdu navštívit kopec v každou denní či noční hodinu. S těmi denními moc problém nebyl, bylo znát prodlužující se den a tím i rozrůstající se rozsah zelené výseče. Pak ale logicky nastala chvíle, kdy to bez plánování nešlo dál. A tak nám to s Terou jednoho dne slavnostně doteklo. Doklepneme Ještědsko-kozákovskou hřebenovku, a aby rodiny neprskaly, půjdeme to v noci a dorazíme i Celodenku, to přece nemůže nikomu vadit (až na matičku naši drahou, ta se o nás samozřejmě bojí kdykoli 😂). Skvělý nápad však narazil na netrénovanost v mysli ohledně času. Hned na prvním kopci výpravy si Tera automaticky odklikla vrchol, aniž by počkala na devátou 🙈. Štvalo ji to celou další hodinu, ale pak to moudře hodila za hlavu. Noční výprava poté proběhla téměř bez komplikací, až na jedno přejití odbočky a jedno slušné zakufrování na Hlubockém hřebeni, kde bychom bez GPS v telefonu snad musely počkat do rána, abychom se zase vymotaly na modrou. Trochu foukal vítr a pár kapek nečekaně taky spadlo, ale i hvězdy byly občas vidět. Zato noční Ještěd se nám z mraků neukázal. No a po probdělé noci se ještě dneska večer projdeme na jiný blízký kopec, aby měla splněno i Tera 😊. Horám zdar!

Tak jsem přežil 🙂 5.7. jsem si šel splnit výzvu. A když už, tak hned 2. úroveň. Tzn., že nemáte jinou možnost než začít o půlnoci 😁 Pro tuto výzvu jsem si vybral okolí Lomnice nad Popelkou. Auto jsem nechal v nedaleké vesničce Ploužnice. A v 0:05 nasazuju čelovku a vyrážím směr Bradlec! 😁 Cesta v noci je kouzelná 🙂 v lesích je absolutní ticho. Jen občas někde praskne nějaká větvička. Ale nejhorší jsou ty oči, co vás vždy sledují. 🙂 Víte, že vám nic nehrozí, ale stejně mě vždy přejede mráz po zádech, když na sebe vzájemně čučíme 😅😂 Když se blížil 80. km mám toho fakt dost! 😅😂 ale už zbývají jen 4 hodiny do konce! Teď už to vzdát nemůžu. Pomalu se blížím k Lomnici nad Popelkou a ze západu se blíží bouřkové mraky. Nasranost stoupá 🤭 Ve 21.30 začíná pršet a už nepřestane 🫤 cítím, že si sahám na dno 😬 Navíc se mi vybila čelovka 🤦‍♂️. K poslednímu kopci přicházím v 22.50. Hotovo! Výzva ukončena ve 23:01! 😊 Už jen 2km k autu 🙂🙃 Musím zhodnotit, že takhle obtížné sem to nečekal 🙂 Nakonec to bylo 95km za cca 23,5 hodiny. Sebráno 38 vrcholků. Ale jinak to bylo krásné. Hlavně odpočinek v dubovém háji, byla pro mě chvilka, kdy jsem byl naprosto spokojený 😊

Tak toto nebyla jednoduchá výzva. V plánu bylo splnit zároveň hřebenovku Ještědsko-Kozákovský hřbet, což by pořád bylo ještě rozumné, pokud z hřebene neodbočuješ na další vrcholy, a tak v rámci trasy ukládám mimo jiné i tři vrcholy z Jičínského horala a nebo jdu z Rašovky na Hlubocký hřeben přes 5 dalších vrcholů, takže místo pohodové cesty po hřebeni sejdeš úplně dolů, abys to pak zase vystoupal. Start v Koberovech, cíl pod Roimundem. Nakonec to bylo kolem 90 km a přes 4000 m převýšení. Děkuji Patrikovi s Věrkou za převoz do Liberce a možnost přespání.

24 kopců za jede den, hodně plánování, naštěstí spojené s plněním další výzvy, místy ale člověk fakt musel hlídat čas a dobře si to rozvrhnout, ale za těch 78km v nohách to stálo...

Tak jsem to dal :-) . Cíl jsem měl splnit rovnou 2. úroveň. stálo mě to trochu plánování, brzkého vstávání a hodně pozdního usínání. Náročný byl hlavně noční "finiš", poslední vrcholy jsem měl docela blízko sebe a tak čekání v nočním lese opravdu dá zabrat, doslova jsem tlačil čas. Výzva se mě líbila a bavilo mě ji plnit. Díky za dobrý nápad.

Zatímco první úroveň se splnila sama během několika výletů, tu druhou bylo nutno trochu naplánovat - padne na to celý den :-). Běžně ukládám za chůze a hurá dál, tentokrát jsem musel potlačovat nutkání uložit vrchol (pokud předběhl můj časový rozvrh) a šetřit síly. Díky těmto krátkým odpočinkům bylo ulezeno cca 69 km bez následného úmrtí. Resumé: zábava za čtyři - vidíte život v přírodě v noci, ráno, v poledne i večer (pro toho kdo se dívá) a obtížnost u mě za tři - záleží na zvolené trase.

Opravdovou výzvou je až druhá úroveň, to už si musí člověk sáhnout mimo komfortní zónu a hlavně pořádně plánovat. Nechápu jen, proč je těžší úroveň ohodnocena méně body než ta jednodušší.

Úžasná, ale dost náročná výzva. Zvolili jsme s kamarádem 24 hodinovou verzi a to v Krušných horách. S vrchy do horobraní jsme souběžně dělali Vrchařskou korunu Krušných hor, takže v plánu byly i německé vrchy. Do výzvy jsme také volili především zvířátkové kopečky. Začátek za svitu nádherného měsíce, že baterka nebyla potřeba. Kolem 7 ráno krize, nejen spánková, ale i psychická s vidinou toho, kolik toho ještě zbývá. Do toho slejvanec. Během dne se počasí měnilo od sluníčka, mlhy, tak i dokonce sněhové vánice. Večerní kopce po 7 večer už byly kolem 0 °C. Za mě náročná, ale krásná výzva. Za den jsme ušli 46.5 km, takže poslední vrch už byl o vůli a dokonce jsem ho lezl částečně po čtyřech :-). Určitě doporučuji, když je měsíc kolem úplňku, dá to tomu neopakovatelné kouzlo. Díky za nádherný zážitek.

2. level docela masakr, v mým věku ;-), ale povedlo se to logisticky skloubit s výzvou Ještědsko-kozákovské hřebenovky a vyšlo to :-). Svítící Ještěd v noci z hřebenovky luxus. Ale ještě, že se tenhle únor už dá spát celkem v pohodě venku, pípnout si první a poslední vrchol ze spacáku je taky luxus :-D.

Moc zábavná výzva. Zvlášť ty noční výstupy tomu dají jiný nádech.

Noční potulování po kopcích je fajn. Jako celodenku jsem zvolil přechod Ještědsko-kozávskového hřebene... moc hezké

Super zábava _ noční denní lovení jsme si s manželkou užili.

Výzva se mě moc líbila. Strach jsem měla hlavně v noci sama jit na kopec,ale jsem ráda že jsem tu výzvu dala jako pátá,sice to nejsou stupně vítězů,ale pro mě úspěch!!! 😊

Bylo to zajímavé🤔